Vítejte u obrazového zpravodajství z městské části Praha 4 - Modřany.
Dnes mimo jiné uvidíte:
Jak u nás byli na návštěvě strejDavid s tetou Petrou (Elza byla toho dne mimo jiné slavnostně iniciována mezi Legovníky, zatímco Davído mohl konečně poděkovat za své nejoblíbenější tričko), dále momentky & záběry všeliké rodinné, taktéž výlet do nedalekého lesa, kde chovají kozičky (a kam se dá i ze školky dojít pěšo), plus stručnoreportáž z divadla Minor, kde vířila Marimba, a v neposlední řadě i drobné přípravy již předvánoční.
Modřanskou MŠ Angelka naše malá ang-Elka dobře zná, chodila tam minulý rok na angličtinu, “zdědila” dokonce i některé spolužáky. Režim je trochu jiný, ale snad se jí tam bude líbit. Skříňku se značkou jsme našli, kartáček dali na místo, oblékli princeznovskou sukýnku a pomalu si zvykáme. Všichni. A už tam máme i známého kocoura. Nejmenuje se Mňamňour, jak jsme tipovali, ale Mikeš, nicméně pozorně hlídá, aby každé ráno “ti malí šli do školky a ti velcí do páááce”, jak to Elí nadefinovala.
Držte jí palce.
Zatím si vede skvěle.
Malá improvizovaná fotoreportáž z prvního dne školkového roku, včetně stručných popisků, je jako součást filofonského alba k nakliknutí ZDE.
Osm dní po mém návratu ze zahraničního koncertu (Pearl Jam, stejně jako minule, jen nyní Německo namísto Polska), nějakých devět dní před “papírovým” termínem (tedy taktéž jako minule) a ve čtvrtek (tedy stejně jako Ela), konkrétně 8. 7. 2010. Souřadnice: 4:21 a.m., 48 cm, 3120 g.
Mimochodem, tématický oslí můstek: TOHLE je úchvatné. Zatímco malá Mila spí, její maminka si představuje, o čem se jí asi tak zdá a dělá z toho “koláže”..
Malý Davído, ten dozajista sní o Wuhlheide v roce 2024, kam pojede s tátou na svůj první velkej venkovní a “venkovní” koncert
Shodou okolností, cestou kolem poličky, během rutinního úklidu, při hledání obalu
k pečlivě popsané VHS kazetě.. (neb na jiný formát tehdy v Podolí nenahrávali)..
Letošní (loňské!) Vánoce byly brandýské. V plném složení. Se strejdou Pavem, tetou Sašou a Lukym, za laskavé asistence babičky BaLíby (strategický azyl akomodační) a neutuchající pohostinnosti dědy Petra s babí Danou.
Pohostinnost - pro hosty most! (more…)
Je dobré vidět, že už od raného věku má Ela nad věcmi nadhled, osvojuje si pozitivní filozofické návyky a pomalu si vytváří vlastní světonázor, ve kterém mají všechna hlavní náboženství světa své pevné místo. Respekt, pokora, tolerance a prostor pro duchovní růst, to je oč jí běží. Neb všichni jsme jedno. Krom těch, co jim vše jedno. (more…)
B s pravým Českým lvem u pana Ruckla v nižborské sklárně.
Na dno se podívat nesměla, už tam bylo vyryto jméno vítěze/vítězky
(stalo se pouhé tři dny před ceremonií..)
Když se při utkání v baseballu hráči na pálce (nebo nadhazovači) už delší dobu zatraceně daří, zbytek týmu si ho nevšímá. Nikdo ho nechválí, nikdo se mu nedívá do očí, nepovzbuzuje ho. Žádné hi fives. Nic. (more…)
Většina dokumentace je filmová, nicméně i pár statických nestatických obrázků bylo pořízeno.
A když už to věčné poletování Elzu nebavilo, odkráčela k parapetu, poslední tři krůčky nacouvala, ztěžka si sedla, otevřela časopis a od srdce, po důchodcovsku, si povzdechla. Mít v tu chvíli zapnutou kameru, máme klip roku…
Malá připomínka historické pondělní chvíle je shromážděna ZDE.
O jiné, podobně unikátní pondělní události se bavit nebudeme. A to i přesto, že “gól” je tento týden Elinčiným druhým nejoblíbenějším slovem (tj. hned po “cvak”). Zkrátka, na Lavičce je teď Chovanec a tamto, to byla pogroma.. fotbalové shoa.. golokaust.
Nic, střih, kupředu levá. Ela a Luky.
Ať žijou!!
Ještě, než Elza našla zalíbení ve stále delších samostatných pěších experimentech, než sama začala vstávat, pomalu, opatrně, delikátně přidržovat rovnováhu a s úsměvem si za odměnu zatleskat, než strávila polovinu léta v Dolánkách a další část v Brandýse a na Mácháči a jinde, než nosila s grácií v pozvednuté ruce různé kabelky a kyblíčky a držáky na příbory a velké tašky a vůbec cokoli, než časosběrné miniDV kazety s jejím jménem postupně dostaly pořadové číslo 2 a 3 (a 4), než objevila oblohu a s ukazovákem namířeným k mrakům hlásila každé letadlo a než nejlepším předmětem osobní potřeby na světě stalo se dvoj-uché barevné pítko s brčkem, oblíbila si maminčino starodávné Casio. Především sofistikovaná a chytlavá demo melodie od výrobce, startovaná tím velkým červeným tlačítkem, kolikrát jen chcete, ji nenechala nikdy v klidu. Dancing Elsie..
