David K. má při svých cestách světem štěstí na samé vypečenosti:
BOSK.
Být to se “z”, tak ďakujem a ruky bozkávam, ale i tak - anglicky je to takový remízek, loučka. A beztak je to i někdo nebo něco ze Star Wars (nebo ne?)
PRD.
K téhle kombinaci se mimochodem váže slavná příhoda / legenda “z branže”, kdy za komanče na Přerovsku obávalo se vedení blížícího se “C” (to když číselná řada k PRB už pomalu a jistě docházela). Inu, dohodli se soudruzi tedy, že pro jistotu a pro pořádek drahé “C” raději úplně přeskočí. Aby nedošlo k nepokojům a nepříjemnostem a nedorozuměním (a ohrožení mravní výchovy mládeže). Kdo je pro? Všichni! Skvěle. Dohodnuto. A tak na Přerovsku, šťastni a s velikou úlevou, jak vyhnuli se jistojistému trapasu a výsměchu celé ČSSR, skipli “C”. A na řadu přišlo …………………… no jasně. “D”.
A tak se hlasovalo znovu. A znovu jednohlasně.
Což mi připomíná, že PRE mi chybí. Neviděl jste někdo?
BLB.
To nejlepší na konec.
Díky, Dejve! Těším se na další. Jen tak dál.
(přislíben mám WTF! Ze švédska. Krása.)
třeba jako tečka po silné písni, po vzácné básni, po zážitku, který s vámi zamává; ve chvíli, kdy nezbývá nic jiného než říci / napsat jen stručné, jasné, souhrnné…
Ještě dlouho mě bude mrzet, že mi cestou na Pearl Jam před nosem ujel BEM (měli jsme se s ním v té uličce u O2 Areny přetahovat o místo k parkování ještě o malou chvilku déle. Na ja. Neva. Příště Béma dostanu!). LOS IF jsou zase kultovním pojmem z výletu na Radiohead. Tak když jsme u té muziky…
Tzv. “KODovky” jsme jako kluci milovali.
Od roku 1954 jich v Albatrosu vyšlo už 219 (edice stále pokračuje!).
Schválně, která bude 230. v pořadí.
Za tři / za čtyři roky si to řekneme. Platí?
Jsem zvědav.