..a Suzanne Vega je dáma. O tom není sporu. Její sedmé album je povídkovou knížkou, sbírkou básní, procházkou po Ludlow Street („kde lidé jsou dobří a obyčejní,“ jak říkával Suzanin bratr Tim), sešitem plným črt z metropolitních zákoutí. „Hlavní město světa“ je cítit na každém kroku/z každé noty, je pro Vegu zrcadlem, kronikou i přehlídkovým molem nachystaným pro marš těch nejintimnějších emocí. (more…)
Na tu skladbu jsem natrefil v rámci rešerše koncem léta 2003 na jakémsi fanouškovském Fight Club webu, kde hrála jako intro. Bohužel, veškeré pokusy o identifikaci nahrávky zůstávají zatím bez úspěchu. Nedaří se mi ani zpětně lokalizovat místo nálezu - ty stránky zřejmě už neexistují. Z filmového OST (tedy od Dust Brothers) skladba nepochází. Možná je to autorská koláž majitele webu, která vznikla speciálně pro účely zmíněného intra? Hard to say.
Mám několik přátel, kteří NIN „přestali sledovat po prvním albu“. Razantní příklon ke kytarám po temně elektronickém debutu berou jako příliš prvoplánový a hudrají nad monotónností zvuku. Většina ledovce však vždy zůstává pod hladinou. Reznor s elektronikou pracuje i nadále, ale je pro něho bytelnou kostrou a zlověstnou podsadou k vyjádření chmurných vizí a palčivého světabolu pomocí následně nabalovaného hluku, řezavých kytar a drtivých dynamických změn.
A přesně v tomto duchu probíhal i Druhý Gasometrický Koncil. (more…)
Přijeli, zahráli, triumfovali (aneb Never Let Me Down, Gahan!)
Stadion Interu je strašidelná stavba, poplatná době svého vzniku. Rozlehlé chátrající tribuny dlí rozpačitě několik desítek metrů od plochy, což musí být velmi nepříjemné při sledování fotbalu a ještě méně praktické je to při koncertech. Značná část diváků na ploše navíc bojovala s přítomností obří zvukařské věže, takže nejlepší výhled měly nakonec hvězdy přímo z pódia. (more…)
Je dobré vidět, že už od raného věku má Ela nad věcmi nadhled, osvojuje si pozitivní filozofické návyky a pomalu si vytváří vlastní světonázor, ve kterém mají všechna hlavní náboženství světa své pevné místo. Respekt, pokora, tolerance a prostor pro duchovní růst, to je oč jí běží. Neb všichni jsme jedno. Krom těch, co jim vše jedno. (more…)
Není to právě jednoduchý.. není to vůbec! jednoduchý.. pustit se do křížku s Klubem rváčů. Jelikož tím - mimo jiné - okamžitě obcházíte první pravidlo. První (a taktéž druhý) zákon. A to se nevyplácí. To hned agent Cooper a další pánové v kopiích a skrytých kopiích roztáčí smršť virtuální úředničiny, proti sedmi Fight Club rules staví svých sedm zmatečných a hrozí přes oceán věcmi různými. Naštěstí Ústí má v rukou požehnání z míst nejpovolanějších. Chuckův typicky roztomile rozsochatý dopis hovoří jasnou řečí a divadlo žije. Fight Club rulez. Uvolněte střed kruhu. Můžeme (smíme) začít.
Ani závěrečný finiš v podobě několika set (!) hlasů během 24 hodin kýžené ovoce nepřinesl. Top 10 je nakonec, po dlouhém zasedání “odborné” poroty, bez účasti Pavla, Saši a Lukyho. (more…)
B s pravým Českým lvem u pana Ruckla v nižborské sklárně.
Na dno se podívat nesměla, už tam bylo vyryto jméno vítěze/vítězky
(stalo se pouhé tři dny před ceremonií..)
