Za kyslík!

Šestidílný opus Oxygene odstartoval koncem 70. let Jarreho kariéru, uhranul na svou dobu novátorským přístupem k elektronice a širokým rejstříkem neobvyklých zvuků. U příležitosti 30. výročí vydání debutu se autor rozhodl oprášit původní nástroje, na kterých tehdy (v roce 76) album nahrával a předvést kompletní skladbu naživo.

V lektorském úvodu Jarre - za pomoci mírně roztěkaného a bohužel ne vždy přesného překladatele - připomněl koncept a ekologický podtext skladby, pohovořil o unikátnosti instrumentů, které za chvíli ulsyšíme, představil své tři kolegy klávesisty, požádal o shovívavost („není tu žádný ukrytý počítač, vše hrajeme živě, stát se může cokoli“) a po nezbytném ladění („to víte, už jsou to staré dámy“) vzal Prahu na analogovou pouť časem.

Óda na životodárný kyslík zazněla v celé své kráse, včetně nově připsané předehry a tří propojujících Variací. Na šestou část, která míří spíše ke klidnějšímu, ne příliš výraznému závěru, ještě bezprostředně navázala ukázka z volného pokračování (CD Oxygene 7-13 z roku 97), konkrétně numero 12.

Pro umocnění autentického prožitku nechal Jarre tentokrát doma krom digi technologií i proslulou laserovou show, místo bombastického spektáklu hudbu podbarvovala jen série barevných světel, zdůrazňujících, které nástroje jsou právě „v akci“, a obří retrozářivka. Zajímavý pohled do kuchyně, tedy na obnažené pódium pouze s hradbami nástrojů, pak kromě projekčních pláten nabízelo i pohyblivé obří zrcadlo, zavěšené nad jevištěm.

Jak velkou relevanci má kompozice ještě po třech dekádách existence, záleží hodně na vaší zainteresovanosti. Jste-li Jarreho fanoušek, užili jste si dosyta. Pokud vám však jeho tvorba přijde možná až zbytečně pompézní a patetická, názor zřejmě ani po absolvování restaurované Oxygene nezměníte (někteří během delších improvizací a zvukových modulací odcházeli). „Své věrné“ však Jean Michel nadchl a při přídavkové repríze slavné Oxygene IV (znáte z klipu s klopýtajícími tučňáky) se plocha Kyslíkové arény proměnila v slušně křepčící kotel.

Porochnit se v Jarreho analogové bublinkové lázni bylo zdravé. Užít si na vlastní uši nádherných starých Moogů, ARPíček… dokonce i opravdového melotronu se v tomto století už nepoštěstí každý den. Škoda jen, že za slabou hodinku dvacet bylo po všem.

flp

*

Links:

Jarreblog.com
(„Prague yesterday night was probably the best gig of the last 2 weeks. Even though the venue was again very big, with around 10 000 people, the audience was amazing and came down to the front of the stage. The sound and the screens were really good this time, I had no problems with the instruments and we delivered a great energy. Playing in the Czech Republic means a lot to me. After the gig everybody was quite excited which is good to end the first part of the tour.“)

Jeden za všechny: Oxygene 2

Jarreho klávesová analogie (představení nástrojů)

Videocast: JMJ v Praze

Kyslík!

*