June 20, 2009 

Live: Nine Inch Nails, Gasometer, Vienna 30.03.07

To bylo tenkrát, ještě před Rokem Nula…

Mám několik přátel, kteří NIN „přestali sledovat po prvním albu“. Razantní příklon ke kytarám po temně elektronickém debutu berou jako příliš prvoplánový a hudrají nad monotónností zvuku. Většina ledovce však vždy zůstává pod hladinou. Reznor s elektronikou pracuje i nadále, ale je pro něho bytelnou kostrou a zlověstnou podsadou k vyjádření chmurných vizí a palčivého světabolu pomocí následně nabalovaného hluku, řezavých kytar a drtivých dynamických změn.
A přesně v tomto duchu probíhal i Druhý Gasometrický Koncil.

nin-gasometer2.jpg

Jelikož do premiéry alba Year Zero zbývalo ještě několik dnů, NIN pojali koncert jako jakési best-of. Z novinek nezaznělo zhola nic (o den dříve Reznorovci otestovali na vídeňské krvi alespoň singlovku Survivalism). Ze stařešin excelentně sedlo například odpichové Wish nebo pomalu gradující Eraser. První šestice skladeb dokonce věrně okopírovala tracklist druhé řadovky The Downward Spiral (přeskočili jen Ruiner a do konce večera navýšili počet Spirálovek na devět). Balkon Gasometru jako by se v tu chvíli ocitl v časové kapse a razantním střihem vrátil vašeho redaktora do Lucerny v roce 13. Tedy v roce 13 př.T. l. (před Trentovým letopočtem).

Oč méně destruktivněji působí Reznor během své show navenek, o to silnější molotovův koktejl hněvu míchá uvnitř. Tenkrát v Lucerně demoloval vybavení, skákal po nástrojích a lil kolem sebe vodu tak vehementně, až zvukaři zakázali přídavky z obavy před hrozícím zkratem. Nyní gesty šetří, občas prožije sonicky bouřlivou mezihru v houpavém předklonu, často natahuje ruku směrem k davu či nechává zvednutou nad hlavou (snad na pozdrav temným silám či ve snaze uchopit neuchopitelné). Pódiové víření za něho obstarávají kolegové, především rtuťovitý kytarista Aaron North, kterého je všude plno, s kytarou nakládá jako s párátkem, hraje na ni o všechno, co se mu do cesty postaví a už v desáté minutě koncertu se vrhá i s instrumentem do davu. Atmosféra se mu zřejmě zamlouvá - o několik dní dříve v Německu vykáral chladnější diváky, „tak co je, sakra, vás to nebaví?!?“ Gasometroidní publikum však netřeba pobízet, kotel vaří jak má a v rámci možností více či méně stíhá zpívat spolu s Mužem v černém.

Projekce z americké části turné, využívající i průsvitného plátna napnutého mezi kapelou a diváky, jsou ty tam. Jedinými výraznými scénickými prvky jsou oplechované lampy, visící nad každým z muzikantů. Díky výšce zavěšení je může kdykoli kdokoli libovolně rozkývat (což funguje skvěle při zběsilých refrénech), jindy zase statické pruhy světla zlověstně propichují tmu, anebo se pouze jeden jediný kužel rozkývá nad Trentem jako kyvadlo nad jámou. Skladby následují rychle po sobě, žádné proluky, ani zbytečné promluvy o výjimečnosti místa, skvělém večeru a úžasném publiku. Nedozvíme se, že jsou tak moc rádi, že jsou tady, nezazní žádná nastavovaná rakouština, jen párkrát se ozve stručné thanks a jinak je to jedno velké fuck you, tady to máte, takhle to bohužel v tomto světě je, berte a přeberte si to sami. Howgh.

nin-gasometer.jpg

Vzhledem k poněkud jednolitému zvuku s převahou řádících kytar měli rozhodně výhodu pilní studenti repertoáru před „nováčky“. Výjimkami v žiletkové řeži byly chvíle, kdy Trent sám na klavír odehrál jímavou Le Mer, nebo malé ticho před bouří v podobě bolavé Hurt, kdy se spontánní aplaus rozlehl sálem po každé sloce (btw, je zajímavé, jak hodně změnila náhled na tuto litanii starého muže v mladém těle úspěšná coververze Johnnyho Cashe). Namísto patetického konce se ovšem k Renzorovi přidává i zbytek kapely, takže i finále Hurt se pěkně rozdunělo.

Na konec ještě připomínka předloňské The Hand That Feeds a závěrečný zvukový amok Head Like A Hole. Aaron kytarou rozkýval aparaturu, tu a tam někdo něco  převrhl, odkopl, zahodil a šlus. A po necelých deseti sekundách bez varování světla v sále a pódium plné zelených mužíků s přilbami a ukončete výstup a nášup, dveře se otevírají a odchod. Takto to zkrátka v tomto světě (a v říší NIN) je. Na žádné dlouhé střihy není čas. Rezonovat (reznorovat?) však tenhle zážitek bude v přítomných ještě dlouho. Minimálně do nového Roku.

*

Gasometer

062-live-nin.pdf

*

ZeroBlog:

Survivalism

Jak to bylo s Rokem Nula (návod k použití)

Zero ročních období

Nula je i není (jak kde)

Capital G

Reznorskýho marš

Aaron

Aaron II (the Stevie Ray Vaughan tribute moment)

Na viděnou v roce 2

*

FotoMeter:

Comments

Leave a comment

Please fill-in all fields marked by red star (*).

*
To prove that you're not a bot, enter this code
Anti-Spam Image

Powered by WP Hashcash